Co možná nevíte, aneb spousta zajímavostí z historie čokolády

Co možná nevíte, aneb spousta zajímavostí z historie čokolády

Kakaovníky začali jako první pěstovat v Jižní Americe Olmekové (1500-400 před n.l.), potom Toltékové, pak Aztékové. Kolem roku 600 n.l. vyráběli Aztékové z bobů kakaovníku výživnou pastu, která se míchala s vodou. Přidávali do ní koření a nápoj nazvali „xocolatl“ neboli „hořká voda“ a věřili, že povzbuzuje rozum a duševní schopnosti. Čokoládu používali jako léčivo na mnohé neduhy. Byla pro Maye, Aztéky i první Evropany více než nápojem – stala se lékem s příslibem vitality a síly. V Evropě bylo od 16. do 20. století zdokumentováno přes 100 lékařských užití čokolády.

Tmavé kakaové boby se dostaly v 16. století do Španělska, kam je ze své výpravy do karibské oblasti přivezl Kryštof Kolumbus. Plody předvedl králi Ferdinandovi a jeho ženě Isabele, ale velké nadšení u nich tehdy nevzbudily. Teprve Hernando Cortés, který připlul do Mexika v roce 1519, se spolu se svými druhy zúčastnil Montezumovy slavnosti, kde se podávaly šálky čokoládového nápoje. Cortés byl nepochybně zdatným obchodníkem a dokázal odhalit potenciální bohatství, které se ukrývalo v  kakaových bobech. Experimentoval s původním nápojem, přidal do něho třtinový cukr a navíc před svým návratem do rodného Španělska prosadil výsadbu dalších kakaovníků. Díky němu se slazený chocolatl ujal mezi prominenty španělského dvora a odtud se pak šířil dále do Evropy. Španělům se podařil ještě jeden mistrovský kus, a to udržet kakaové plantáže a výrobu čokoládového nápoje v tajnosti téměř 100 let! Prý se čokoládové boby kvůli svým léčivým schopnostem ukrývaly v klášterech u španělských mnichů, kteří posvátné zboží chránili a zpracovávali.

Vládce Aztéků a legendární panovník Montezuma II. byl velký čokoholik. Prý nepil nic jiného než chocolatl. Nápoj si ochucoval vanilkou a kořením a tuto směs konzistence medu konzumoval zastudena, našlehal ji a pomalu rozpouštěl v ústech. Vypráví se o něm, že měl ohromné sklady plné kakaových bobů a že denně ze zlatého pohárku vypil až 50 porcí tohoto lahodného nápoje. Dopřával si čokoládu před návštěvou svého harému, což podporuje domněnku, že denní konzumace tohoto nápoje může být silným afrodiziakem a mužům dodává sexuální sílu i apetit.

Čokoláda rychle dobývala Evropu. V roce 1580 ve Španělsku vznikla první továrna na zpracování kakaa a čokoláda si vytvořila pověst zdravotního nápoje. Byla oblíbeným nápojem také na francouzském královském dvoře a v roce 1657 byla otevřena první čokoládovna v Anglii. Čokoládu si samozřejmě mohli dovolit jen bohatí. Půl kila stálo 10-15 šilinků (přepočteno na dnešní ceny je to více než 50 liber). V 17. století bylo možné používat kakao i jako platidlo, vyměňovalo se za jiné a vysoce ceněné zboží. Například jeden králík byl k mání za 10 kakaových bobů.

V roce 1657 vznikla v Londýně první „kavárna“ servírující čokoládu.

Od roku 1674 se začaly připravovat čokoládové moučníky a cukrovinky.

Rok 1772 byl ve znamení peněz a sexu. Markýz de Sade dokázal, že čokoláda má afrodiziakální účinky. Legenda praví, že pořádal ples, kde se podával dezert ochucený čokoládovými pastilkami. Hosté, kteří ho ochutnali, měli rázem jiný zájem, než tanec.

V roce 1847 anglická firma vyrobila první tuhou čokoládu určenou k jídlu.

V roce 1876 Daniel Peter ve švýcarském Vevey vyrobil mléčnou čokoládu.

V roce 1897 se objevil první recept na čokoládové řezy „brownies“.

Čokoláda má také nezastupitelnou roli ve válkách, je rychlým zdrojem energie. Svým vojákům ji dával už Napoleon Bonaparte a také během druhé světové války dostávali vojáci čokoládové tyčinky. Vojáci sloužící ve válce v Kuvajtu (v roce 1990) měli k dispozici čokoládové tyčinky, které odolaly vysokým teplotám. Potravinové balíčky pro americké vojáky obsahují čokoládové tyčinky i dnes. Čokoláda se dostala i do vesmíru jako součást jídelníčku amerických kosmonautů.

V roce 1991 byla vyrobena první bio čokoláda.